Ahojda :-))) tak dneska přemýšlím a zjistila jsem,že to nikama nevede :-) moje myšlenky dneska směřují na lidičky s vážnou nemocí,kteří jsou bez partnera...
Sama se pravidelně setkávám s lidmi venku,kteří odkloní pohled jinam,nebo úplně přehlížejí....ptáte se koho ? Mě ! A vsadím se,že nejsem sama...Je škoda,že když se člověk dostane na invalidní vozík,že se před ním zavřou dveře do normální společnosti...nejsem nijak mentálně poškozena,moje city,emoce i psychika jsou naprosto v pořádku,ale už jen jméno mé nemoci Vás strčí na žebříčku lidských hodnot hodně nízko. Lidí nevědí co je ROZTROUŠENÁ SKLEROZA...Kdo to ví,tak samozřejmě také ví,že na lásku máme nárok,jako ti,kteří ráno vstanou a jdou do práce. A že se bojí pomoci ? Že myslí,že jsme jen další závazek na krku se hodně pletou. Možná tu pomoc občas potřebujeme,ale život je o lásce a pochopení,kterou my umíme vrátit. Také se umím bavit a smát,dokážu i tím jak na tom jsem normálně žít,jsem optimista,ale na vozíku asi nejsem nic...takhle to vidí někteří jedinci v téhle společnosti...
2024 ©