co život dal i vzal...

tak otčím velkorysý hostitel a bavič....pamatuji se,jak otčím udělal velký nákup alkoholu,mě uvařil polévku a v rychlosti mě po večerníčku poslal spát,Mezi námi - bylo mi 13 roků. číst dál

Tak jsem se konečně zasmála,ten krutej a zlej otčím dostal venku čelo až se zamotal... číst dál

no asi každý má od dětství svého kostlivce ve skříni...já tedy mám a fakt pořádnýho... číst dál

co se s tím dá dělat ? NIC... číst dál

když se sestra narodila ...fakt ji rád vozil v kočárku,ale jen k hospodě,kde venku kočárek zaparkoval i s ní a hurá popíjet. Doma bylo potom stejné zle jako ty roky před tím. Do toho ještě brečelo mimino a jemu to bylo opravdu jedno,snad jen ta agresivita byla s pláčem nás všech ještě vyšší. číst dál

tak kdo věřil tomu,že svatba všechno napravila,tak bohužel ne...za nějaký čas mi máma oznámila,že čeká miminko...nejdříve už dítě nechtěla,ale opět sliboval modré z nebe,tak máma tedy svolila že ano. číst dál

od prvních hádek a sporů a modřin uběhlo dalších několik měsíců,jednoho dne mi máma řekla,že bych Lacovi měla říkat táto,že mě má rád,vlastně nás obě a že by chtěl aby jsme byli rodina...řekla jsem na to jediné - nebudu,je zlej...ale máma na mě stále naléhala a slibovala mi,že když mu budu říkat táto,že už na mě nebude zlý. Uvěřila jsem tomu a byla i ráda,že už bude doma klid. První oslovení - ahoj táto - řekla jsem to potichu,radši,ale o mne objal a skoro to vypadalo,že ho to těší...večer mi máma oznámila,že se budou v sobotu brát,byl čtvrtek.Do soboty to opravdu rychle uteklo. číst dál

při jedné ostré hádce jsem byla opět v ložnici,slyšela jsem úplně všechno,seděla jsem na posteli a strach mnou opět doslova třásl,ale musela jsem se jít napít. Vyšla jsem z ložnice a šla rovnou do kuchyně,hlavně rychle aby mě neviděl...špatnou náhodou šel i on do kuchyně,potkali jsme se tam a já se rychle napila a chtěla jít zpátky do ložnice,ale on stále nadával,byl hrubý a sprostý,nevím proč,ale napřáhl na mě...v jeho vypouklých očích bylo plno nenávisti a zloby.V tom napětí jsem se toho nápřahu hrozně moc lekla,skrčila jsem se a začala brečet. Srachy a bezmocí...on mě chytil za paži,sedl... číst dál

uběhlo několik dalších měsíců...už jsem měla několik dalších jmen,od mámy stále ty stejné - milé a hodné. Od něj jsem byla - slovenskej spratek,zmetek,hajzel,mala sviňa...bez důvodu. Bála jsem se ho,doma už byly v jeho opilosti hádky na denním pořádku. Vždycky když přišel napitej jsem pravidelně odcházela do ložnice a začala si malovat.Slyšela jsem jen přes dveře jak na sebe s mámou křičí,každou chvíli se něco rozbilo nebo spadlo na zem. Seděla jsem na posteli a chvěla se strachy tak,že jsem nemohla udržet pastelku v ruce,brečela jsem a bála se otevřít dveře a z ložnice vyjít. Bylo to posle... číst dál

uběhlo již několik měsíců...vzpomínám si jak jsem mu každý den musela nosit 4 piva,ve škole jsem si našla nové kamarádky,zvykla si na novou třídní učitelku,která byla přísná a nekompromisní. Říkala všem jenom příjmením a nikdy se neusmála. Ale to se dalo,doma to bylo horší. Doma bylo stále častěji ticho,máma byla vážná a mlčela. On byl truhlář a stále doma něco dělal se dřevem...poličky,prkénka...když se mu nedařilo tak mě poslal do obchodu pro další pivo nebo do ložnice. byla jsem tam denně,začala jsem malovat různé obrázky do bloků a naučila jsem se v tom najít určitý klid a pokoj. Obrázky a barvičky se staly mým světem. Nemohla jsem chodit ven a nemohly k nám moje kamarádky.Po čase k tomu přibyl v kuchyni velký papír kde jsem měla napsané práce,které musím doma denně dělat a u toho byly hned tresty,když to tak nebude.Máma byla často dlouho v práci a já byla s ním doma. Vždycky si našel důvod aby mi mohl vynadat a když přišla máma domů,dělal,že je všechno v pořádku a jak mě má rád. číst dál

No ?  Po zážitku s tím Lacem už jsem se mámy na něj moc neptala. Skoro jsem na něj zapoměla...dny ubíhaly zase jako dřív,děda si nechal ode mne česat svůj plnovous a babička si stále hospodařila v kuchyni a na zahrádce. Musím také vzpomenout na krásně rozkvetlé Pivoňky,byly temně rudé a měla jsem nejraději jejich vůni. Byla to vůně léta.Také byly na zahrádce nádherné vzrostlé Gladioly,bylo jich v řadě hodně a nikdy jsem nespočítala kolik měly barev,byl to dlouhý záhon,který hrál snad všemi barvami. číst dál

stál přede mnou vysoký hubený chlap,který líbal mojí mámu...stojím tam a čekám co bude dál. On se ke mě naklonil a říká...ja sem Laco. Neusmál se,byl divnej,měl na sobě světle béžové tesilové kalhoty nažehlené do puků,upnutou plátěnou košili. Vlasy měl téměř černé s krátkým sestřihem a velké kotlety,které měl až pod uši. Obličej měl štíhlý,rty pevně svíral k sobě a oči měl hnědé, velké,až vykulené a pod nima velké výrazné kruhy. číst dál

omlouvám se,myslím,že by bylo slušné se představit - jmenuji se Jarka - po mámě. Děda mi říkával Arouši nebo Lulu. Arouši proto,že si přál vnuka,ale jeho přání nevyšlo,tak mi říkal prostě Arouši...byla jsem pro něj TEN Arouš. číst dál

Bylo mi 6 roků,bydleli jsme v malé vesnici,kde jsme se všichni znali...chodila jsem s dědou k nedalekému rybníku na ryby,do lesa na houby, s babičkou pro mléko do kravína každé ráno,babička uměla krásně vyprávět pohádky. Pamatuji si její tmavě-modrou zástěru s malými kvítky,šedivé vlasy vzadu stažené do culíku, číst dál