vracím se o necelé tři roky zpátky,ale prostě musím vyndat ze skříně kostlivce a už ho nikdy nedat zpátky,nechám ho tady s nadějí,že se ke mě do hlavy už nedostane...
...ležela jsem a od rána mi nebylo dobře,s přicházejícím večerem se mi udělalo opravdu zle,nemohla jsem dýchat a při každém pokusu o větší nadechnutí jsem kašlala vodu a krev...bývalý přítel byl opět dost opilý,ale i přes to jsem ho prosila aby mi zavolal záchranku....
Vzal tedy můj mobil a od televize poodešel do kuchyně,že jde volat. Za chvíli slyším jak s někým mluví,...potom mobil položil a potácel se ke mě,prý mu poradili,že mi má dávat na záda studené obklady a že to přejde...Bylo mi zle...když už jsem vykašlala všechnu vodu a krev z plic,trochu se mi ulevilo a usnula jsem...vzbudila jsem se ráno slabá a unavená. Proležela jsem celý den,on pil i když šel večer na noční. Opět nastal večer a to už jsem byla doma sama jen z dcerou....znovu jsem nemohla dýchat,už jsem neměla kašel,ale každý můj nádech byl těžší,jako bych se chvílemi propadala do snů a zase se vracela. Poprosila jsem dceru,aby zavolala známé a ta hned přiběhla a okamžitě volala záchranku...pamatuji se jen,že přieli rychle,dostala jsem nějakou injekci a jak jsem si lehala na lůžko v sanitě,z jakéhosi snu slýším houkání sanitky a odlesky modrého majáku...
Po třech dnech jsem se na JIPce v Lounech probrala k životu...na sobě samé kabely a všechno kolem mě pípalo...potom přišel lékař a sdělil mi,gratuluji - přežila jste plicní embolii,z nejhoršího jste venku,potom ještě doléčíme oboustranný zánět plic a oslabené srdce....nechápala jsem nic...
Napadlo mě jediné,proč nepřijeli hned jak volal ON...zapínám mobil a koukám na odchozí hovory,NIC TAM NEBYLO...v tu chvíli jsem si vybavila jak byl napitej...vlastně jen dělal jako,že volá...
Okamžitě mi bylo jasné,že v tu chvíli by tomu člověku bylo jedno kdybych zemřela...moc nechybělo...a to byl začátek konce vztahu a pekla s alkoholikem...