Tak asi jsem z jiné planety,nebo mi něco spadlo na kebuli,jak by někdo řekl...
Bylo to začátkem ledna,hned po novém roce. Venku byly v noci hrozné mrazy a zrovna hlásili ve zprávách kolik bezdomovců již zemřelo důsledkem mrazů.
Já vím,bývají to alkoholici s igelitkou a špinavou bundou...to je první dojem. Ale já vím,že i tito lidé byli mladí,zamilovaní,smutní i šťastní,jen osud je zavedl tam kde jsou dneska. Na ulici.
Dobře,kdo si to zavinil sám,ať je,kde je,ale ne všichni jsou stejní.
Ten den,kdy byla tak obrovská zima se u nás ve vchodě schoval jeden bezdomovec. Našel ho tam dole u sklepů soused a hned ho vyhnal ven a ještě za ním hulákal,že zavolá policii. Ten chudák tam nic nedělal,nekradl ani žádný nepořádek nedělal. Chtěl se jenom ohřát.
Večer když šel můj přítel se psem,prošel to i u sklepů a pod schody ležel na novinách bezdomovec,prosil ho pomalu se slzami v očích aby ho tam nechal přespat,že po sobě nepořádek nenechá.
Přítel ho tam nechal,přišel domů a vše mi řekl. Nedalo mi to a šla jsem se sama přesvědčit. Opravdu,ležel tam,byl mladý a velice slušný. Řekla jsem mu,že mu tam donesu aspoň horký čaj. Doma jsem ho udělala,s citronem a šla mu ho donést.
Nikdy mi nikdo tak neděkoval za horký čaj jako ten mladý muž bezdomovec,nebyl opilý ani zfetovaný.
Ráno už tam nebyl,ale těšilo mě,že aspoň horkým čajem může člověk pomoci.
..ale né všichni jsou takový jako byl tenhle..
2024 ©